Neděle v Paňdžábu

pondělí 6. duben 2009 20:16

  Pracujeme na stavbě šest dní v týdnu od 8 hodin ráno do 18 hodin večer. Neděle máme většinou volno a vzhledem k tomu, že je tu problém s elektřinou a tudíž i s internetem,tak co s volným dnem? Kolem stavby je jen spousta prachu a komárů z kanálu vedeném od řeky Ráví. Tak co? Vezmeme si auto s řidičem a pojedeme na výlet. Kam ? Co třeba město Chiniot? Byl jsem tam na otočku před 14 dny.

 

           A co že tam je? Řezbáři! A co víc, jsou tam skály! Celý Paňdžáb je placka bez jediného kopečku. Jen pole, jámy po vytěžené zemině na cihly do kruhových cihlářských pecí a vyschlá řečiště .

Když jsem byl v Chiniotu naposledy, tak jsem na skály zíral se zalíbením a v duchu se viděl nahoře. Ale čas byl mým nepřítelem. Na to, že by bylo možné vidět skály se soutěskou na řece, chlapi velice dobře slyšeli a navíc bychom mohli koupit u řezbářů něco domů. Tak ujednáno, v neděli ráno v 8 odjezd směr Chiniot.

       A už vyrážíme. Kodrcáme se cestou necestou kolem vesnic s domky z vyskládaných cihel omítnutých buď blátem nebo buvolím trusem , který se tu takto suší na topení. Ženy z něj upleskají rukama placku, kterou pak připlácnou na zeď. Když uschne, tak ji odloupnou a skládají je do štůsků u chatrčí. Ve větších osadách se naplno rozbíhá trhovní mumraj. Stojí tu kárky v vyskládaným ovocem. Řezníci mají zavěšené půlky poražených dobytčat. Prodávají se rohože z rákosu,sušený buvolí trus, sluneční brýle a další různé zboží možné i nemožné. Už se blížíme k Chiniotu. Podjeli jsme dálnici vedoucí z Láhuru na Faisalabád. No vida už jen asi tak 35km a měli bychom tam být. Za další osadou se koupou děti spolu dobytkem v kanálu a kousek po proudu pere několik žen prádlo. Najednou končí asfaltová cesta, prodíráme se hlubokými výmoly s vrstvou prachu o síle několika desítek centimetrů .

     silnice.jpg A za chvíli zase asfalt a po chvíli zase výmoly a tak to jde dál, až jsme najednou v Chiniotu. Naviguji řidiče na druhou stranu města ke skalám a soutěsce na řece Chenab. Vyjíždíme z města a před námi se z roviny tyčí k nebi několik skal. Je to úžasný pohled. Mají červenošedou barvu. Je na nich vidět, jak byly jakoby vyrvány ze srdce země.  Opravdu úžasný pohled. Sjíždíme z hlavní cesty a přejíždíme ocelový most přes řeku Chenab a zastavujeme pod nejvyšším skalním útvarem.

 skaly.jpg

     IMG_0088.jpg 

Vystupujeme a vzhlížíme vzhůru. Chlapi na mě koukají, to jako chceš lézt nahoru?  V tom horku? Jasně že jo! A vyrážím. Za chvíli jeden kolega, po tom co dokouřil, vyráží za mnou. Jsme těsně pod vrcholem, ale mě bohužel zabrzdily těsné džínsy. Prostě mě nepustí přetáhnout nohu o jeden kámen výš. No nic i odsud je skvělý výhled. Tak jsem konečně nahoře. S údivem zjišťuji , že za skálou je na břehu řeky chrám.

palac.jpg

Skály trčí z absolutní roviny vzhůru k nebi. Mezi nimi protéká řeka Chenab, před a za skálami se rozlévá, pokud má dostatek vody, do skoro kilometrové šíře a mezi skalami se pak musí prodrat soutěskou o šířce cca 40m. Shora vidím, jak se po mostě blíží stádo krav a buvolů.  Pomalu se vlečou kolem našeho auta. Ostatní chlapi stojí na mostě a prohlížejí si soutěsku. Pomalu scházíme dolů. Už se k nám blíží kolegové od mostu. Sděluji jim objev paláce. ,,Kecáš! Máš ho vyfocený?´´Mám. Mezitím přijeli místní na kole a prohlížejí si nás. Jeden se osmělil a oslovil nás . upozorňuje nás, že na druhé straně skály je hrobka s mešitou, abychom ji navštívili. Super potvrdil to co co jsme už věděli. Navíc alespoň víme co to je a že se tam můžeme podívat Není zde radno vstupovat na soukromý pozemek. Nu, neváhali jsme a vyrazili. Chrám je pěkný, jen škoda, že verše z koránu nebyly reliéfové, ale jen psané štětcem. I tak tam vládl neuvěřitelný klid a mír. Porůznu  zde posedávali svatí muži a před chrámem jsou stánky se spoustou kýčů asi jako u nás na Karlštejně.

 pruceli.jpg

po prohlídce jsme vyrazili do Chiniotu. Leží ani ne kilometr od skal. Je tam k vidění spousta neuvěřitelného nábytku z týkového dřeva.V některých krámcích naštěstí nejsou jen neuvěřitelná křesla a pelesti ale také drobné šperkovničky a kočíčky.  Samozřejmě jsme každý nějakou drobnost koupili. Docela mi začíná jít smlouvání. Sice s mojí mizernou angličtinou to je honička, ale zvládám to jakž takž rezbar.jpg

      Z Chiniotu vyrážime směrem na Faisalabád. Bohužel tady v Pákistánu zřejmě neexistují restaurace, kam by si člověk mohl zajít na oběd. Tak nám nezbylo nic jiného, než vejít do fastfoodu ve stylu Kentucky Fried Chicken. Nu což, objednal jsem si čtvrtku kuřete, k tomu jsem dostal asi 5O tenoučkých hranolků, jednu Colu a jednu bulku. Je docela zvláštní, že pokud  se kdekoliv ve městě objevíme mezi obyčejnými lidmi, tak najednou kolem nás stojí houfy a civí na nás. Ve fast foodu si nás dokonce jeden host chtěl fotit . Samozřejmě jsme zaplatili i oběd našemu pákistánskému řidiči. Tady totiž normální člověk ( co napsat raději cizinec ?) jezdit nemůže. Po jídle ( stálo 220PKR) jsme vyrazili směrem k centru s tím, že ho jen projedeme. Nakonec nevím zda to byl řidič nebo kdo, kdo navrhl, že  uprostřed města stojí věž s orlojem. No a už se jelo. Projížděli jsme úzkou uličkou našlapanou krámky, až jsme byli uprostřed města, kde ve středu kruhové plochy stála věž s hodinami a kolem ní byla zahrádka obehnaná plotem a pod plotem chodník. Ten chodník sloužil asi jako úřad práce. Seděli na něm muži s nářadím a čekali, jestli si je někdo najme. Někteří si v pohodičce leželi a podřimovali. Podle nářadí bylo poznat, kdo je v jakém směru odborník. Jeden měl krumpáč a několik lopat, druhý velkou rozbrušovačku s kotoučem na beton, další měli před sebou kýble se spoustou štětců a vzorníky barev. Někteří neměli nic, jen své ruce. Zastavili jsme hned za rohem, kam nás odkázali místní dopravní policisté. Vystoupili jsme a šli se jen podívat na věž a vyfotit si jí. S kolegou jsme se dostali až k oněm dopravákům, jeden z nich nám hned podal ruku a ptal se, odkud jsme . My na to, že z České republiky. Prozradil, že nemá ani potuchu, kde to je, jen se zeptal, jestli  je to Amerika nebo Evropa. Jasně že Evropa.  Pak chtěl vědět, co v Pákistánu děláme. A my na to, že nedaleko v Balloki   assembly of steam turbine to construction of steam and gas-fired power plants (montujeme parní turbínu na stavbě paroplynové elektrárny)  

.vez.jpgtrh.jpg

 Zase na nás čučel jak buvolí tele na vrata od mešity . Raději se nám snažil vysvětlit, co že to je za věž a že je v přesném středu města a postavili ji Angličané v roce 1911.Tím se vytvořilo kruhové náměstí, odkud se rozbíhají uličky na všechny strany a že tohle je vlastně obchodní centrum. Musím přiznat, že uměl stejně mizerně anglicky jako já, ale přece jen jsme se nějak domluvili. Když jsme se vrátili k autu cca 50 metrů, už bylo v obležení trhovců s různými předměty v rukou a několika žebráků a neuvěřitelné spousty čumilů.Jsme tu pro ně asi vážně nějaká rarita nebo co.Nasoukali jsme se do auta a vyrazili už docela řádně zmordovaní k domovu.ovce.jpg

    Musím uznat, že tato neděle byla vážně super. Opalovat se tu člověk nemůže, protože není kam se zašít, aby nepobuřoval obnaženým tělem muslimské pracovníky.Alespoň jsem viděl něco málo z oblasti Paňdžáb.

Pro obrazotvornost lze vše najít na mapě http://www.maplandia.cz/pakistan/punjab/

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy