Psáno 29. a 30. 11. 2012, 7 km od pásma Gazy

sobota 1. prosinec 2012 20:34

Po krátkém přerušení pobytu z důvodu nedobré bezpečnostní situace jsem zpět v Izraeli. K mé veliké radosti jsme ve stejném apartmánu a máme i naše auto které jsme měli před evakuaci k dispozici. Při letu sem, jsem se nestačil divit, že je poloprázdné letadlo. Měli jsme tím pádem maximální pohodlí a mohli se natáhnut.  Příletová kontrola byla také rychlá. Jen jsme čekali, až nás přijede vyzvednout objednaný taxík, který nám firma provádějící stavbu elektrárny avizovala předem v e-mailu. Bohužel totiž, nikdo u východu po odbavení nestál s cedulí a to v nás vyvolalo poněkud ,, nervózitku “. Ale jen maličkou neb jsme zocelení cestovatelé!!! Nakonec jsme po 20 minutách zahlédli snědého chlapíka s cedulí pro nás a bylo po starostech. (na chviličku) 

Vzhledem k tomu, že cestu z Tel Avivu do Aškelonu už známe, divili jsme, že jedeme někam neznámo kam.  Taxikář na rozdíl od nás věděl, že cesta, kterou známe, je ucpaná a zvolil delší a jen o něco časově náročnější cestu. Jenže důvod této trasy nám oznámil až skoro před cílem, po pravdě jsem byl nervózní víc než dost, kam že to jedeme. Dál se v článku vrátím k době před 21. 11. 2012, tj. po návštěvě Bet Guvrinu a Jeruzaléma (v předešlém článku popsané).

Probíhal běžný pracovní týden. Ten je tu od neděle do čtvrtka. Volné dny jsou pátek a sobota. Co se mi ovšem na zdejších volných dnech velice líbí, je jejich dodržování. Tady rozhodně nemohou pořádat rodinky nákupové výlety do supermarketů, ale žijí rodinným životem a tráví volno v přírodě a nejraději u grilu. Ten si postaví, kde to jen jde, vytáhnou piknikové propriety a ,,vegetí.“V pátek je v obchodech otevřeno jen do 14 hodin, pak se nekompromisně všude zavře, včetně různých muzeí atd.  Někde lze ale pobýt až do 16. hodiny. Sobota je pak nekompromisní. Prostě close! Samozřejmě existují nějaké malé nonstop krámky, tam si však každý velice dobře rozmyslí něco koupit, vzhledem k jejich cenám. V průběhu týdne proběhl sem tam nějaký raketový útok.  Až do čtvrtka, pak během dopoledne vypukla na obloze velká hra Patriotů. Nebo co to má izraelská armáda za protirakety. Siréna houkala  snad  každých 20 minut a oblohu zaplňovaly obláčky detonací. Dolet raket z pásma Gazy sem k nám činil podle dostupných informaci pouhých 15 sekund. Vždy, když začala houkat siréna, vylétly k obloze z obraných stanovišť protirakety, zanechávajíce za sebou stopu čmoudu. Když se dostaly na výškovou úroveň raket vypálených Palestinci, začaly dělat obloučky a hledat tu mršku od darebů z Gazy. Ty vidět nebyly. Pak náhle se ukázal velký kouř a po něm k nám doletěl zvuk detonace. Tak jsme dokázali relativně spočítat, jak daleko od nás byla raketa sestřelena. No, zrovna žádná dálava to nebyla. Ty nejbližší, kdy to vycházelo tak na 700 metrů až kilometr a naštěstí to bylo ojedinělé, jsem poznal i podle toho, jak mi ten kravál od detonace rozechvěl hrudní koš.  Po 2,5 hodinách přechodů z kanceláře do krytu a zpět, si bezpečáci od nás všech vzali kontakty a poslali nás domů, kde jsme měli vyčkat dalších zpráv. Site byl tím okamžikem pro veškeré práce uzavřen, dokud nenastane změna bezpečnostní situace.  No, já jsem stejně vždycky z krytu vyčuhoval. Urychleně jsme se převlékli a vyrazili do Aškelonu na apartmány, kde jsme bydleli.

 

SAM_096rakety.jpg

Řídil kolega a musím říci, že jsem zaznamenal znaky značné nervozity. Přijeli jsme a provedli kontrolu apartmánu. Ložnice je stavěna jako kryt. Dveře jsou pancéřové se závorami, stačí zavřít a otočit kliku směrem nahoru a člověk je ,, zalígrovanej“. Na oknech jsou vsazené výjezdné pancíře, stačí je jen vysunout, zajistit závorou a zavřít okno.

 

SAM_0794panceroveokno.jpg

IMG_6216panceroveokno.jpg

Stěny jsou z litého ocelobetonu.  Ale stejně jsem dál v úžasu a s určitou dávkou adrenalinu pozoroval nebeskou hru otevřenými dveřmi na balkón a po detonacích pak přímo z balkonu a hledal, kde že to jsou ty ,,čmoudíky.“ Občas se na obloze místo rachejtlí prohnaly vojenské vrtulníky, aby daly nezbedům v Gaze po hubě trochu cíleněji. Je to smutný příběh nevděku. Do Gazy proudí z Izraele elektřina plus spousta dalších potřebných věcí na revanš za klid a oni chtějí dál ležet, nic nedělat a jen brát víc a víc. Je tady nádherně poznat, kde kdo žije. Kdo pracuje a kdo se fláká.( to i u nás, jen ti dotyční nemají rachejtličky)

Celou dobu jsme byli ve spojení s vedením stavby a kontrolovali zprávy na emailu a v mobilech o vývoji situace, z pohledu otevření  site a nebo i případné evakuace z destinace Aškelonu. Druhý den bylo standardní volno. Tak co tady? Zmizneme někam, kde je klidněji. A tak jsme si vybrali severovýchodně položené místo za hranicí dostřelu raket. Vyrazili jsme do muzea tanků.

Poblíž muzea tanků je ještě místo s názvem mini Izrael .  Jsou tam vytvořeny modely na zdrobnělině Izraele, kde člověk může vidět v miniaturním provedení veškeré významné památky a zajímavosti , nacházející se na jeho území. První však je muzeum tanků. Takže jsme u něj zaparkovali a vyrazili. Toto muzeum je armádní, takže jsme absolvovali kontrolu pasů a pak si zakoupili vstupenku. Vstupenka stojí 30,- NIŠ (nový Izraelský Šekel). Sotva jsme vstoupili na plochu s tanky, probudili se v nás kluci. Bylo zde vystaveno neuvěřitelné množství tanků a i jiných vojenských vozidel. U každého byla cedule s technickými údaji, a odkud byl získán! Třeba zajat v boji na tom a tom místě a sloužil v té a té armádě a byl jí dodán tou a tou zemí.   Obdivujeme jak tankové staříky sloužící ještě v 2. světové válce, tak stroje z období po ní, až po dnešek.

IMG_6310armoredcorpsb.jpgIMG_6285armoredcorpsa.jpg

 

IMG_631armoredcorpsc.jpg

 

IMG_6328armoredcorpsd.jpg

 

SAM_0995armoredcorpse.jpg

 

SAM_1015armoredcorpsf.jpg

Na závěr neuvěřitelné prohlídky mám třešničku na dortu. Vyfotím se na nejmodernějším tanku Izraelské armády Merkava.

SAM_1052armoredcorpsg.jpg

  Tento tank je považován za nejlepší na světě pro boj ve městské zástavbě.  Po kochání se a překonání   klukovského  nadšení, vyrážíme zpět k autu, s myšlenkou na návštěvu Mini Izraele. Nastoupíme do auta a vyrazíme směrem k němu. Je to jen kousek. Přijedeme k bráně pro vstup a místo výše vstupného je nám oznámeno, že se za 10 minut zavírá. No což, smůla, tak holt jedeme domů.  Při příjezdu do Aškelonu  nás opět přivítá zvuk sirén.  Nezastavujeme, abychom se po vzoru některých řidičů kryli u nejbližší zdi, ale mažem si to rovnou na apartmány.  A co s načatým dnem? Ani nevím jak, ale zbytek dne za stalého houkání sirém a detonací sestřelovaných raket prostě nějak utekl. Druhý den se budeme evakuovat o něco dál. Zaplatíme si plnou nádrž benzínu a vyrazíme k Death see  (Mrtvé moře).

K Death see je to kus cesty, proto vyrážíme časně ráno. Máme nějaký nákres cesty, ale ten samozřejmě zapomeneme doma. Jenže jsme kluci šikovní, a když jsme studovali cestu, tak jsme si ji zapamatovali. Cestou je pak obzvláště vidět, které vesnice v poušti jsou židovské a které arabské (palestinské). Kolem židovských je vše upravené, jsou tam zavlažovaná políčka a je vidět značné úsilí a pracovitost. U arabských  to pak spíš připomíná smetiště a to jak se na vše kašle, hlavně že se můžou válet. Po pravdě, mě to vůbec nepřekvapuje. Projedeme kolem města Arad a přijíždíme do kopců. Stoupáme, ale vím, že pak budeme klesat na nadmořskou výšku –400 metrů. Na kopcích zaznamenáváme i pasoucí se velbloudy. A začínáme klesat. Podél silnice jsou ve skále velké značky po 100 metrech +200, +100, a nakonec -100 a stále dolů.

SAM_1079Deathseea.jpg

SAM_1081deathseeb.jpg

Stavíme u vyhlídky na jedno vádí. Zastavíme, podíváme se a zase pokračujeme. Zastavil tam autobus turistů a je tím pádem tlačenice. Navíc u stolku pod přístřeškem sedí manželský pár z Ruska + řidič taxíku a svačí. Svačinu zapíjí lahví vodky. Já tuto národnost vážně nemusím!!! Při klesání mi docela hučí v uších. Je to vážně sešup. Kurňa, pořádné serpentýnky! Dokonce je tu i pomník nerozvážným motorkářům, kteří se tu vyváleli. Je sestavený ze zbytků jejich úžasňáckých mašinek, které srdnatě proměnili v hromádky šrotu a sebe v obsah pytle pro funebráky.

SAM_1073deathseec.jpg

Jo, to je tu stejné jako u nás. A už jsme dole.

SAM_1092Deathseed.jpg

Vidím neuvěřitelnou modř a bílé okraje vodní plochy. Vyhlížíme místo s hotely, kde bude nějaká pláž pro veřejnost se sprchami. Nerad bych jel zpět jako sušené hovězí, které se zbavuje vody nasolením. Takovej vůl zase nejsem ( kdyby mi to Rosťa neřekl , tak bych možná byl). Jen kousíček cesty a jsou tu hotely, v té pustině Judské pouště tvoří poněkud podivnou oázu. Dáme si je dokolečka a vyhlídneme si veřejnou pláž se sprchami a převlékárnou.  Já měl plavky pod kraťasy a tak hop rovnou na osušku, kterou jsem si rozprostřel co nejdále od všude přítomné ruské sebranky. Rosťa vyrazil otestovat, jestli by nešlo půjčit lehátko či sedátko  a pak se převléct do plavek. Plavky zvládnul, lehátko-sedátko nikoli. Bylo příšerně drahé. Odvážně vyrážím  směr slaná voda. Do prkýnka, zdá se mi dost studená.

SAM_1096deathseee.jpg

Nakonec se přemluvím, až k potopení trupu. Cestou jsem se nachytřil spoustou informací od Rosťi, který již u Death see byl, ale z druhé strany, tedy z Jordánské. Postupně se pokládám na záda a ejhle vznáším se jako bójka. Hlavně si nestříknout do očí a do pusy. Šup, jen co jsem si to připomněl, už mám slaně až hořko v ústech a kolem očí lehce štiplavo. U nich to šlo naštěstí těsně vedle. Voda je na pokožce až jakoby olejovatá . Je to zvláštní a zřejmě to nedokážu popsat. Tak si,,vegetím“ a co mě nenapadne? Zkusím se přetočit se na břicho. A šup nohy letí nahoru a hlavu to táhne dolů.   Takže vzhledem k tomu, že mi to vystřelovalo nohy nad vodu a nechtěl jsem si ještě víc namočit obličej, tak jsem bleskově zavzpomínal na rané dětství a vyrazil pěkně čubičkou ku břehu.

SAM_1102deathseeg.jpg

Tam se pracně přesunu do svislé polohy a pak pomalu kráčím zpět do větší hloubky. Tak zjistím, že se vlastně dá tou vodou jít, aniž by se člověk dotýkal dna. Prostě se v ní kráčí jako v řídkém rosolu. Ha, zase nový poznatek a zkušenost. Zajímavé. Po relaxaci ve vodě v poloze ležmo na znak, kdy si stačí dát ruce za hlavu, nohu přes nohu a levitací na hladině se drobným tampem jen dlaní ruky přešoupnu ku břehu a vystoupím z té podivné konzistence na břeh.

SAM_1101deathseef.jpg

 

SAM_1108Deathseeh.jpg

Následně sprcha, abych nebyl jako to nasolené hovězí a šup lehnout na osušku. Co čert nechtěl, opodál rozbila ležení tlupa Rusů. Většina se odebrala koupat, ale jedna kyprá soudružka mladá asi jako já setrvávala na místě a konverzovala s nově příchozími příslušníky jejího kmene jazykem, který slyším ukrutně nerad, a hovořila neuvěřitelně ječivým hlasem o síle vříská z plných plic.  Co jsem komu udělal? Nenápadně přesvědčím Rosťu, že bychom měli vyrazit.

SAM_1110deathseei.jpg

Je třeba nakoupit nějakou místní kosmetiku a chceme vidět slavnou Masadu a co hlavně, potřebuji se dostat z dosahu toho hlasu. Prvně nám přišel do rány krámek s plavkami, kde prodávali pytlíky bahna o váze 0,75 kg. Koupím čtyři a ejhle problém- prodavačka si plete číslovky v angličtině. Je to Ruska jako poleno. Nakonec to dáme dohromady a ještě dostane školení v číslovkách. Jdeme dál a dorazíme k dalším krámkům, kde je sortiment vskutku velikýa na Izrael ceny příznivé !!! Nelením a nakupuji. Stojím frontu k pokladně. Ze zadu do mě strká starší dáma mé oblíbené národnosti a mohu se ošívat, jak chci, je to houby platné. Normálně už přemýšlím, že s nákupem praštím a půjdu k čertu, protože u kasy blokuje frontu další dáma svými výmysly, kdy nakonec neví coby. No, čert aby to vzal. Nakonec se přece jen dočkám a přijde na mě řada s placením. Prodavačka (mladá holka) na mě něco blekotá a pak rovnou spustí rusky. Umím rusky slušně, ale vzhledem k tomu, jak mě celou dobu štvou, odmítám hovořit jazykem tohoto kmene a velice důrazně a hlasitě prohlásím anglicky-Já nejsem RUS! Slečně spadne brada a najednou to jde anglicky. To sice je pro mě jazyk, kde mám menší znalosti než v ruštině, ale nakoupit si v tomto jazyce umím. Navíc, ona slečna je v ní na tom mnohem hůře nežli já. Při důrazném připomenutí, že nejsem rus, se otočím a zpražím zlým pohledem onu ruskou babiznu, co do mě pořád štochala a ta stáhne hlavu mezi ramena. S úlevou a pocitem zadostiučinění vypálím ven i s vybojovanými krémy. A jedem odsud! Vzhůru k Masadě!

Jen co bude chvilčka ča,su doplním pokračování s Masadou, až po nutný odlet mimo území Izraele.

V tomto článku jsou použity fotografie, vytvořené spolucestovatelem Rostislavem Kunešem, jemuž děkuji za to, že když jsem řídil tak fotil a za to že, když v mém fotoaparátu selhaly baterky tak stále fotil a poskytl souhlas s uveřejněním fotografií děkuji. Rosťo díky a zdravím tě do země královské Koruny české. 

Miroslav Holeček

josef hejnaDlouho jsem zvažoval, zda vstoupit do diskuse.10:365.12.2012 10:36:18
Holečekpro zuzku08:575.12.2012 8:57:45
ArcticfoxPane Holečku08:555.12.2012 8:55:51
zuzkaVšeználkovi Miroslavu Holečkovi08:235.12.2012 8:23:58
Miroslav Holečekpro zuzku05:535.12.2012 5:53:59
zuzkaMiroslave Holečku22:024.12.2012 22:02:11
Mirolsav Holečekpro zuzku15:014.12.2012 15:01:42
zuzkaPitomé válící se Evě09:224.12.2012 9:22:15
josef hejnaPamatuji si celkem předně, kdy jsem vás10:023.12.2012 10:02:33
aegeIzrael14:292.12.2012 14:29:43
Miroslav Holečekděkuji13:202.12.2012 13:20:55
aegeZážitek s rusy v Ašdodu12:572.12.2012 12:57:18
NaďaSkvělé, na chyby11:392.12.2012 11:39:58
FanyVelké díky11:182.12.2012 11:18:34
lunicJAPe, jestli me pamet neklame,10:542.12.2012 10:54:40
Milan JirásekHezkou neděli.07:392.12.2012 7:39:16
JAPFajn, máte tam sice chyb jak much,22:421.12.2012 22:42:03

Počet příspěvků: 19, poslední 5.12.2012 10:36:18 Zobrazuji posledních 19 příspěvků.

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.