První nahlédnutí do Izraele

pátek 16. listopad 2012 14:12

Dlouho jsem seděl doma za pecí a tak jsem se na delší dobu odmlčel. Po krajích českých jsem se toulal jen poskrovnu a nebylo nic,  co jsem viděl, kde bych svými postřehy nepotěšil a jiné třeba neurazil. Nyní jsem již týden v Izraeli, asi tak 13 kilometrů od pásma Gazy. Byl jsem se již podívat na nějakém zajímavém místě a navíc jsem splnil nepříjemnou povinnost, kterou je zde pro nás cizozemce z pohledu Čechů návštěva Jeruzaléma. 

Odlétal jsem s klukem na pozici šéfmontéra, který jel střídat svého kolegu na 10 dni při klasickém přerušení po 3 měsících na stavbě. Odlétali jsme 5.11. dopoledne. Na letišti jsem ještě vdechnul na delší dobu poslední Plzeňské pivčo a vyrazili jsme k odbavení na palubu. Po 3,5hodinách jsme dosedli na letiště v Tel Avivu. Tam na nás již čekal s autem zde přítomný šéfmontér. Shodou okolností kluk, se kterým jsem absolvoval obě stavby v Pakistánu.

Hned na mě dýchla sladká vůně Asie a teplota ke 30°C. Milan se autem proplétal spletí nadjezdů, podjezdů, výjezdů a nájezdů. Občas jsem měl pocit, že to bere na náhodu, ale zmáknul to a už jsme mazali po silnici směrem na jih. Cestou jsme dostávali spousty informací, které jsem rozhodně moc nestíhal vstřebávat. Samozřejmě jsme se museli zastavit někde u bankomatu pro výběr přiměřené hotovosti na živobytí neb jsem bambula a zapomněl jsem tak učinit na letišti. Ubytování máme zajištěno ve městě Aškelon asi tak 50 km jižně od Tel Avivu a 15 km severně od pásma Gazy. Z Aškelonu na stavbu je to 15 minut autem podél pobřeží směrem na jih.

Cesta utekla jako voda. Milan nás vysadil před hotelem ( Holliday Inn) a dohodli jsme se, že se navečer sejdeme v restauraci v přístavu malých lodí, abychom také měli dostatek času si vybalit a odpočinout po cestě.

Rezervaci jsme měli jen na 2 dny, což nás zprvu zarazilo. Rosťa tu bude celkem 18 dní a já dokud nebude turbína správně ustavena.  Ale to se bude řešit následný den. Ubytovali jsme se a vyrazili ven.  Nabrali jsme směr podél moře k přístavu, jak jsme se domluvili s Milanem.  Neváhal jsem, a i když už za šera, jsem brouzdal vlnkami na pláži. V restauraci jsme byli poněkud brzy a vzhledem k tomu, že jediné jídlo, které jsem za celý den pozřel, byla drobná svačinka v letadle, (ČSA  se nepředá). Hned jsem začal studovat jídelák a chtěl jsem jednoznačně rybu, když už jsem u moře. Taky že jsem si vybral , v ,, relativně rozumné cenové relaci ,, . Tou pro mě bylo 66 šekelů. Samozřejmě pivo k tomu.

Když jsem dostal talíř tak jsem jen vyvalil oči. Byla to porce tak pro 2. Objednal jsem si obalované smažené kousky ryb a k tomu hranolky. Na hranolky moc nedošlo , ale po namáhavém výkonu jsem asi tak po hodině dojedl poslední kousek ryby. Rosťa jen s hrůzou civěl na můj talíř a váhal. Nakonec si dal salát z tuňáka a to jsem se musel začít smát, protože mu donesli skoro lavor plný zeleniny a tuňáka. I když mu pomáhal Milanovo synek  který mezitím dorazil, tak tu porci nedal.  drobný salátek

 

Pracovní týden je tu jen od neděle do čtvrtka. Pátek se funguje jen maximálně do 14 hodin. A pak je všude až do nedělního rána zavřeno. Krom benzínek a večer několika restaurací. Na stavbě si ani nemůžeme ohřát jídlo v mikrovlnce, protože je jen pro košer jídlo a svým jídlem bychom ji znečistili. Takže vždy v 11 hodin tam přijede princezna s autem a prodává bagety a pití. Jiná možnost není. (bageta vyjde na stovku). Takže nám vařím od soboty a jíme to v práci studené. Děláme od 6:30 do 17:30 a nebo podle potřeby ale prostě jsme tam 11 hodin.

V pátek jsme byli v jeskyních v Bet Guvrin . Jsou to pradávné jeskyně z doby původního osídlení. Ale už vymakané.Je tam dokonce podzemní holubník, kde chovali v jeskyni stovky holubů .

Byl jsem té debility , že jsem si tam utrhnul planou olivu abych ochutnal. No to jsem si dal . To ti byl hnus olejovej a takovej naslano že to byl děs.

A to jsem byl od 3 ráno na nohou , protože jsem vezl Milana na letiště. Cestou zpátky z letiště v Tel Avivu jsem zabloudil a do Ashkelonu jsem dorazil v 5:30 a přitom je to 50 km  a tam jsem je vykládal asi tak ve 3:40. Inu což, projel jsem kus kraje a můžu říct, že jsem cestoval Izraelem křížem krážem . Akorát jsem vzhledem ke tmě v tuto časnou hodinu vyděl prdlačku. Pak jsem stěhoval Rosťu z Hotelu na byt po Milanovi a museli jsme rychle dojet na nákup , protože v pátek je otevřeno jen do 14:00 a v sobotu zavřeno.  Takže jsme nakoupili a pak když se Rosťa vybalil jsme jeli na ony jeskyně.Přijeli jsme poměrně brzy a já chtěl jít fotit , jenže bylo už na prd světlo.( původně jsem přemýšlel nad koupáním v moři) Museli jsme na molo co chrání místní malý přístav. A vzhledem k tomu že, bylo vlnobití  jako svině, tak jsme přes něj dostali oba pořádnou oblejvačku vlnami které přeskočili vlnolam vysoký několik metrů.

A od té doby je moře rozbouřené pořád a já se prostě nevykoupu a nevykoupu a nevykoupu. Měl jsem následně v plánu  jít se najíst do hospody, ale aby ze mě kapala slaná voda když budu sedět u stolu a foukal mi do talíře ukrutnej vítr ,že i z file by se staly létající ryby,tak to tedy ne. Holt bude k večeři banán.  V sobotu pak chtěl Rosťa do Jerusaléma . Nu tak jsme jeli. Je odtud asi 80 km. Jerusalém je v zalesněných kopcích , což mě docela mile překvapilo. Když jsme se propracovali ke starému městu , podařilo se nám najít parkoviště kousek od jedné z bran do starého města. Parkoviště bylo ukrutně nacpané a nakonec to dopadlo tak , že nám ho zaparkoval místní zřízenec. Hodil jsem pingl na záda, do něj jsme dali zásobu vody na pití a vyrazili jsme .

 

brána Jeruzalémská

Sotva jsme prolezli bránou , tak na nás dýchlo arabské tržiště. Kousek po tom co jsme se prodrali davem, jsme vlezli do Arménského kostela. Spousta upomínkových předmětů spolu  s Ruskými ikonami na prodej a pak dvě místa k modlení. Před námi se ploužil jakýsi dav účastníků zájezdu. To jsem ještě netušil kolik jich ještě potkám. Nu nekoupili jsme nic, modlit jsme se taky nemodlili a tak jsme mazali dál na blind úzkými uličkami, kterými kráčela historie. Prodírali jsme se standardem starého arabského tržiště a očumovali co kde je.

Najednou jsme se ocitli před kontrolním místem s bezpečnostním rámem pro vstup do prostoru se Zdí nářků. V tom okamžiku jsem si uvědomil , že se mohu dostat do průseru , protože já bez nože ani ránu. Sáhnu do kapsy a byl tam !! můj oblíbený zavírák. Polilo mě horko a samopalnice v neprůstřelné vestě to zřejmě zaregistrovala  a už stála nenápadně za mnou, jestli nemám třeba v batohu bombišku nebo co já vím a čekala .  Rosťovi jsem řek ať jde sám, že mám nůž a mohl byt být průser. Ten rozhodnul , že se vrátíme k autu a já ho dám do auta a pak přijdeme zpět. Samopalnice si  nevšiml, a když jsem mu o ní řek, tak jen prones:,, Ty vole, to jsem si vůbec nevšim.,, No nebylo mi v tu chvíli zrovna dobře po těle. Následně jsme se domluvili , že se pokusíme dostat zpět jiným vchodem pokud existuje. Nůž jsem vyndal do auta občerstvili jsme se z vlastních zásob a vyrazili zpět. Za Armenským kostelem jsme to asi po 100 metrech vzali do jiné uličky a v dobrém úmyslu že to obejdeme, jakoby z druhé strany jsme maličko zakufrovali. Vrátili nás jacísi holomci, kteří na nás halekali dle Rosťova překladu, že je tam zavřeno. Tak jsme se zase vrátili . Proputovali jsme další uličkou krámů kde jsme narazili na jeden, který měl přesně ty samé šátky jako jsem přivezl z Pakistánu. Začali jsme smlouvat, ten parchant za něj chtěl pomalu 2000,- na naše, až byl usmlouván na 250,-  a v dalším jsme pak koupili 2 malé židovské svícny na památku. Jinak tu nic nekoupím, je tu strašně draho. Pak jsme se dostali ke Zdi nářků, Rosťa šel až k ní, ale mě to bylo blbý. Je to jejich svaté místo a nevím, co bych u ní dělal, tak jsem stál jen kousek v povzdáli a  zkoušel  Rosťu nenápadně u ní vyfotit, protože tam oblejzali a zakazovali lidem fotit,  že je to neslušné.

Nakonec  jsme tam odtud vypadli a prošli ven jakousi bránou. Chtěli jsme se podívat na slavnou Jeruzelémskou mešitu ale v sobotu je bohužel zavřená. Tak jsme šli podél hradeb a chtěli jsme jít na horu Olivetskou.

Jenže to je jen jeden obrovský hřbitov s několika různými kostely a už jsme měli v nohách pár kilometrů prodírání davem. Nakonec jsme na ní nešli, protože to by bylo dalších x kilometrů navrch a ještě k tomu do kopce a navíc jsem byl docela nervózní, protože jsem nevědě, kolik tam stojí parkovný a při těch cenách, které tu panují, jsem měl hrůzné představy. Takže jsme se stočili zpět do starého města a prošli dovnitř branou u domu narození  Panny Marie.  Horu Olivetskou mám vyfocenou a i dole pod ní starobylé olivovníky. Už jsme dostávali docela hlad a tak jsme zalezli do jedné špeluňky a dali jsme si mleté skopové na špízu s plackou. Každý jen 2 kousky protože do poslední chvíle nevíš co co stojí. Tak tohle stálo 15 šekelů. ( šekel je cca 5 korun) a mazali jsme k autu. Cestou jsme maličko zakufrovali a hodili jsme si malou nábližku, i když jsme vylezli v ulici, kde jsme chtěli. Co ale čert nechtěl , tak tou uzounkou uličkou jsme se prodírali proti dvěma várkám vyvalených účastníků zájezdu ve stejnokrojových čepičkách s farářem v čele , no děs běs.

Když jsme dorazili na parkoviště, slastně jsem si dřepnul do auta. Povedlo se nám vyjet z přeplněného parkoviště bez použití obsluhy a příjemně mě překvapilo parkovné, které bylo  docela rozumné ve výši 50 korun na hodinu. Vyrazili jsme směr Aškelon a vyjeli u hraniční zdi Západního břehu Jordánu .

Takže otočka a davaj zpět.  Na druhý pokus jsme trefili a už jsme mazali po správné cestě domů. Přijeli jsme akorát abych ještě stihnul  jít fotit na břeh moře za dobrého světla. Večer jsem padnul za vlast . Ani pivo jsem si nedal. Ono ostatně dnes také ne. Navíc včera jsem byl od 5 ráno už v práci, pak nakoupit a následně ještě vařil pro nás oba oběd na nejméně 2 dny.

Jo a také jsme dnes měli ostrý raketový polach. Z Gazy vypálili 2 rakety a sestřelili je kousíček od nás. Nějak jsem se nemohl přes tlačenici vejít do krytu a vyčuhoval jsem . To ti byly pumelenice až se to ve mně zabrnělo. No nebyl to ani kilometr, tak 700 metrů. Už jsem ho tu zažil , ale to bylo daleko. Tyhle mršky byli svinsky blízko.

Na tomto článku se podílel kontrolou obsahu a fotografickými příspěvky spolucestovatel Rostislav K.

Miroslav Holeček

zuzanazajicovataky zdravím17:3017.11.2012 17:30:40
M.H,gramatika apravopis17:2617.11.2012 17:26:25
Janazdar cestovatelům21:1616.11.2012 21:16:30
NaďaJojo, opatruj se,20:5616.11.2012 20:56:44
Jan za chrta dánOpatrujte se,krajane.19:1816.11.2012 19:18:07
Fany* * *17:0016.11.2012 17:00:18

Počet příspěvků: 6, poslední 17.11.2012 17:30:40 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.