Den voleb na Rusi

pondělí 31. květen 2010 13:50

Je den voleb do našeho parlamentu a já vyrážím na náš zastupitelský úřad. Vím jen přibližně, kde se nachází a znám adresu. Je vítr, zima a prší. Kolega jde se mnou, ale po chvilce se otáčí a jde zpět domů. V takovéhle slotě by psa nevyhnal. Nemá voličský průkaz, tak by stejně volit nemohl. Je docela zajímavé, že když jsem si ho před odletem vyřizoval, tak jsem musel čekat na 13.5., od kdy se směl vydávat. Měl jsem to tak tak, protože jsem odlétal za pár dní. Vzhledem k tomu, že on sem letěl dříve, tak by mu ho stejně nedali. Když jsem psal na zastupitelský úřad, jak to bude s volbami, tak jsem samozřejmě dotázal na  Jendův případ. Sdělení bylo, že k volbám puštěn nebude a že si měl nechat zaslat poštou voličský průkaz sem do Ruska. No, poněkud podivné a ne příliš reálné. Ale jak je psáno!

 

Cestou od tramvaje zastavuji lidi a ptám se, kudy do Gogolovy ulice. Nevědí. Nakonec poprosím o radu milicionáře. Stojí tu dva a řídí dopravu. Na autech nemají nápis jako u nás -pomáhat a chránit. Tudíž nemusím řešit problém, který je pomáhač a který chránič, abych poprosil o pomoc toho správného. Napřed nerozumí. Pak pochopí, že jdu na český zastupitelský úřad. Už je u nás druhý a nekouká zrovna přívětivě. Vyštěkne.,, na a žto tam chočeš zdělat?“ Vysvětlím mu, že jsou u nás volby do parlamentu a já jdu volit. Trnu hrůzou, že začnou chtít pas a bumážky. Mám vše u sebe, ale tady člověk nikdy neví, co si ještě vymyslí. Jak jsem se doslechl, tak zdejší pokuty cizincům jsou mnohem vyšší než naše měsíční diety. Naštěstí je vše v pohodě, rozloučím se, poděkuji a už si to mastím na úřad, který jak mi vysvětlil, je ode mě přibližně 200metrů. A nekecal ,milicianěr adin! Přijdu na zastupitelství a astarožniky se mne hned ptají, zda jdu volit. Odpovím, že DA. Nu chadítě zděs. A ukáže na schody. Nemusím ani přes bezpečnostní rámy.  Přijdu do místnosti, kde v příšeří sedí pracovníci úřadu . Hned rozsvítí, zkontrolují mé doklady a vezmou si voličský průkaz. Dostanu lístky a jsem odkázán do místnosti, kde si mám vybrat a vložit patřičný lístek do obálky.  Žádná plachetka,  tady mají místo plenty světnici.  Po té, co vhodím obálku do urny,ještě chvilku poklábosím. J e třeba načerpat informace. Po pár minutách se rozloučím a vyrážím do města.

 

Potřebuju sehnat switch na internetové připojení v práci, protože v kanceláři máme jen jednu přípojku.  A Španělé,kteří vedou stavbu, nás na wifi nepustí.Mažu na trh koupit sušené meruňky a datle. Proběhnu a zkontroluji ceny. Všude stejné, koupím od každého kilo a vyrážím směr Grinyč. První elektro a skutečně odborná obsluha se mi snaží vnutit místo switche modem. Mažu dál a hledám krám jménem Eldorádo, kde by snad mohli být znalí věci. Po chvíli tápání najdu onen krám. Tady ví, co chci , ale nemají. Ovšem poradí, kam jít.  Přeběhnu přes ulici a trochu nedůvěřivě vcházím do obchoďáku. Údajně je tu onen krám ve čtvrtém patře.  Než si uvědomím , že číslují jinak než my etáže, vyjedu nahoru a vypadá to spíš na dětské patro. A heleme se, je tu docela malé elektro. Vcházím a hned jsem uchvácen jedním z mnoha prodavačů, vysvětlím, co chci . Přijdeme k správnému regálu a mě padne oko na jednoduchý switch, který bohatě postačí. Prodavač se mi snaží vnutit jeden šíleně drahý. Jasně mu vysvětlím, že cena onoho je přemrštěná a že si vezmu ten, co držím v ruce a k tomu ještě krátký kabel.

IMG_3890.jpgIMG_3892.jpgIMG_3896.jpgIMG_3918.jpg

Zvítězil jsem ! Sehnal jsem, co jsem potřeboval a ještě  jsem splnil svou volební povinnost. Mám pocit dobře započatého dne. Pomalu se vypravím směrem k prospektu Lenina.  Sem tam nějaká fotečka.  Jsem sice už docela prostydlý a mokrý, ale v klídečku a v pohodě. Projdu pěší zónou a podaří se mi vyfotit dívku v malovaných gumovkách na podpadku. Přijdu zpět na prospekt Lenina ,odkud mi jede tramvaj na Tokarei, kde bydlíme. A co nevidím! U pomníku jakási ženština huláká do mikrofonu plamenný projev o tom, jak Gorbačov vše padělal a jak bylo dobře za Sovětského svazu. Nedá mi to, jdu tam. Kolem je pár starších lidí, vlají rudé vlajky a rozdávají komunistické plátky. Stojím, poslouchám a provokativně si začnu pobrukovat internacionálu. Přijde ke mně stařík a cosi mi říká . Otestuju, jestli náhodou nerozumí česky. Nerozumí. Začnu mu sem tam povídat o tom ,jak jsem rád , že jsou komunisti v háji a on si myslí, že je chválím. Mám z toho prču. Nakonec ho vyhecuji a dáme si spolu Ura Ura Ura. On na oslavu komunismu a já na to, že jsou v háji.Když si mě začne všímat dozorující milicianěr,nenápadně se vytratím a jedu domů.

IMG_3925.jpgIMG_3928.jpg

IMG_3936.jpg

    Tam už začal Jenda s důkladným úklidem. Převleču se a přioložím ruku k dílu. Uklízíme velice důkladně ještě dalších 4,5 hodiny , než získáme pocit spokojenosti z nastalé čistoty. Za odměnu si zasloužíme návštěvu nedalekého baru, usedáme a po několika pivech zjišťujeme jeho cenu . Tak to jsme si opravdu nezasloužili. 180 rublů, děs běs Zaplatíme a je nám jasné, že jsme tu poprvé a naposledy
Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy