Další dny za Uralem.

pondělí 31. květen 2010 08:01

Po předešlé sobotní procházce následovala ještě jedna, při které jsme zmokli a viděli další obraz Rusi.

V neděli jsme se vypravili na procházku k jezeru Šartaš. Chtěli jsme pak dojít cestou skrz bažiny k velkému obchodnímu centru na kraji města. První přeprška nás chytla u jacht klubu kousek od našeho bytu. Ale nevzdali jsme to a vyrazili dál. Jdeme kolem dřevěnic, které jsou některé napůl rozpadlé, ale přesto obydlené. Už jsem si všiml, že tu asi nikdy nikdo neumýval okna . Jen o pár desítek metrů za dřevěnicemi se tyčí domy s luxusními byty, kde se platí až 40 000,- rublů měsíčně. Další kontrast Rusi.

IMG_3642.jpgIMG_3646a.jpgIMG_3648a.jpg

Na břehu jezera stojí auto, u něj tři chlapi ,otevřené dveře a kufr. Na kufru stojí kelímky s pivem a lahev vodky. Vedle pak gril se šašliky.  Z auta hraje muzika. Debatují , pijí, jí a chvilkami tančí. ,,Vot sivodňa u nich svabodnoje vremja. „O kus dál další ostří hoši a ten samý obraz. Jen auta jsou dvě a každé dosti luxusní SUV.  Nikde žádna žena  Procházíme mezi dřevěnicemi a konečně vidím také u nich trochu života. Babča pase na miniaturním plácku smradlavého pukla a kozu. Vítr olámal pár osikových větví, tak je kozy okusují. Jdeme dál a někdo se pokouší projet výmoly v cestě autem. Zachrastí to a jasně si auto dřeplo zadkem o silnici za dírou. Když se z ní vyhrabe na rovinu, vystoupí děvočka na podpatcích a kontroluje, co že to vzadu orvala. Jen natáhla nárazník. Vyjdeme ze zástavby a jdeme riskantně po silnici, podél je ale tramvajová kolej. Mezi kolejemi je vyšlapaný chodník. Už jen vidět ty křivé hrbolaté koleje , tak člověk neuvěří,  nebýt vyblýskaného povrchu,m že tudy něco jezdí. Za chvilku zarachotí důkaz, že ta trať funguje. Napřed je slyšet z kolejí kravál a pak se vynoří česká tramvaj . Včas opustíme kolejiště a ona projede kolem. Začne pršet. Během chvilky jsme mokří jako slepice. Po 15 minutách dojdeme na konečnou, kde se tramvaj otočí a tou samou kolejí se vrací do města. Chceme nastoupit , ale řidička nekompromisně vyrazí vpřed. Nu což, je tu přístřešek, tak počkáme na další. Neexistují tu jízdní řády, tak se obrníme trpělivostí. Netrvá dlouho a přirachotí další vůz. Nastoupíme a ejhle, je tu teplo. Spolu s námi natoupí několik rybářů , které déšť vyhnal od jezera.

IMG_3651w.jpgIMG_3652w.jpgIMG_3653.jpgIMG_3677w.jpgIMG_3694w.jpgIMG_3698.jpg

Kam tahle tramvaj jede do města, netušíme. Jen čekáme, jestli se nebude stáčet k jihu, což je z našeho pohledu doprava.

Je to v pohodě, dokonce odbočí směrem k našemu dočasnému bydlišti. Kousek od domu, kde bydlíme, vystoupíme už relativně suší a zajedem si další tramvají do obchodního centra Karneval nakoupit a pak hurá ,,domů´´. ,,Doma´´ po půl hodině odpouštění začne téct teplá voda. Večeře , sprcha , následné každodenní posezení v kuchyni u Velkopopovického kozla, který tu je k dostání za 36 rublů a jde se spát.Ještě že jsem navařil i na pondělí. Jenda ,, dědeček Hříbeček,, s plotnou není kamarád a my dva momentálně dlouhodobější obyvatelé si vaříme do práce, kde není jiná možnost stravování.  Víkend utekl a ráno se brzy vstává. Jeden člověk odjíždí ve 4 ráno na letiště a v 6 přivezou jiného. A my jedeme do práce.

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy