Už chvíli za Uralem

pondělí 31. květen 2010 06:27

Tak jsem zde v Ekaterinburgu 10 dní. Nu i vot što mně vazmožno o etom gorodě Vam zkazat? Zatím asi nic moc. Doposud byl jeden volný víkend.,který jsem se snažil bez váhání využít k průzkumu terénu.

  1. V sobotu odletěl náš montér domů na nucenou pauzu, než se vyřídí prodloužení jeho víza. Zůstal jsem tu sám s kolegou Jeníčkem - dědečkem Hříbečkem. Sobotu jsme zahájili úklidem. Byt ,v němž bydlíme,  patří k zde tak zvaným luxusním . Vchodové dveře jsou dvoje,jedny vedou od výtahu do chodby a z ní pak jsou dvoje další do dvou bytů. Dveře jsou samozřejmě plechové  a vzhledem k tomu, jak je vše zde provedeno, je třeba provést při odemykání několik   fines. Vědět kde a kterým směrem je třeba zatáhnout a kde a jak zatlačit. Na chodbě je jen beton, který byl při stavbě dosti ošizen a vypustit sem pár slepiček, tak ho bez problémů vyhrabou. Spousta prachu. Nejen, že se naše krásně nabarvené dveře blbě odemykají, ale ještě jsou mezi nimi a zárubněmi centimetrové mezery a všechen prach z chodby nám jde do bytu. V okamžiku, kdy bychom začali zametat, tak se vznese oblak prachu. Takže mokrý hadr, aby se neprášilo a jedeme. Do toho ještě musím uvařit oběd, jak jsem slíbil kolegovi a vyžehlit.

Máme vše hotovo, byteček jako klícku, kuchyně voní restovaným vepřovým na pánvi a česnečkou. Můžeme vyrazit do ruchu velkoměsta. První ,co bych zde chtěl vidět ,je Chram na krvi. Nastoupíme do tramvaje a hnedka jak se zavřou dveře, je u nás průvodčí a zaplatíme 14 rublíků za lístek. Ujedeme čtyři stanice a vystoupíme na Leninově třídě. Z tramvaje se vystupuje přímo mezi proudící kolony aut.Žádný ostrůvek, jak by člověk čekal. Prostě adrenalínek. Leninova třída má dbě dominanty. Jednou je obrovská socha rudého myslitele a vůdce Lenina, který se stejně jmenoval jinak a druhou je místní radnice se sovětskými znaky .  Rychle vyfotit soudruha Uljanova Lenina,  radnici a jde se směrem k přehradě. Projdeme kolem gymnázia, jenž má nad dveřmi rudou hvězdu. A já vůl myslel, že je to už přešlo. Nepřešlo!!!IMG_3409.jpgIMG_3425w.jpg

Cestou pozoruji cvrkot a lidičky. Co bych to byl za mužského, kdybych nevěnoval více pozornosti opačnému pohlaví! Konstatování – Rusku bych tedy, pokud by byla odtud, nechtěl.!!! Jsou to hubená stvoření, která se pohybují pomocí dvou tyček vyčnívajících z pod kraťoučké sukně, která kdyby nebyla, tak to stejně nikdo nepozná, na šílených kramflekách. Zbytek sporého oděvu je obepjatý kolem hubeného těla. U většiny k mému údivu docela nepřehnaný make-up.Myslím , že pokud bych někde potkal nějakou ženu , jenž by šla na snídani v koktejlkách načesaná a namalovaná jak do plesu , výšku tak 165 na deseticentimetrových a vyšších podpatcích , tak je to Ruska z Ekaterinburgu , No prostě a jednoduše, moje zlatá Marcelka!!!!

Přejdeme po hrázi umělého jezera, které je příjemným doplňkem centra města. Všímám si nádherně zdobeného domu a musím konstatovat , že jsem velice mile překvapen přístupem k architektuře, kdy jsou nové stavby citlivě vsazeny mezi původní budovy. Postupně podél jezera dojdeme k divadlu, za nímž se pak na vršíčku tyčí Chrám na krvi . Cestou k němu fotím, jak jen je to možno a střídám různé režimy nastavení! Rozhodně nechci , abych odsud neměl kvalitní fotografie. Chrám na krvi je památníkem na místě Ipaťjevova domu, kde nechal rudý komisař Sverdlov povraždit příslušníky carské rodiny cara Mikuláše. Jejich těla pak byla vhozena do šachty za městem. Pokud to vyjde, tak se podívám i na toto místo. Před chrámem jsou stánky se suvenýry. Od prvních špičatých čapek rudoarmějských bolševiků, přes šperkovničky a šperky z malachitů a jaspisů, po růžence a vyřezávané lžíce . Nenápadně se vyhnu organizované skupince žebráků a dostaneme se do spodní části chrámu.Kurňa, tady se nesmí fotit. Je možné si zde najmout průvodkyni za 200 rublíků. Jdeme sami a hned mám na krku malé ,,fópa.“ Nesmekl jsem čepici! Na první upozornění okamžitě jde z hlavy dolů a omlouvám se. Během chvilky zjišťuji, že celá carská rodina byla blahořečena a je tu vyobrazena na ikonách. V jednom rohu jsou umístěna jejich vyobrazení na jednotlivých ikonách a pod nimi napsáno datum narození a smrti. Je to divný pocit ,když vidíte stejné datum smrti u všech.

IMG_3433.jpgIMG_3463.jpgIMG_3486.jpgIMG_3536w.jpgIMG_3548.jpg

Kolega mi uvízne uprostřed a kolem něj proudí auta. Musím počkat , než padne na semaforu červená , i když to není záruka bezpečného přejití vozovky. Je to tu spíš jako informace. Hele, když tak to zkus,teď by se ti mohlo povést přejít.Projdeme již končícím trhem a neodoláme si nekoupit sušené meruňky. Konečně něco co tu je levné, kilo stojí 130 rublíků ta nejlepší jakost. Postupně projdeme k pomníku zakladatelů Ekatěrinburgu G. W. de Gennina a V. N. Tatishcheva, kteří zde založili v 18: století železárny a pojmenovali kolem nich vznikající město po manželce cara Petra Velikého Kateřině. Je to jedno z mála rovných míst a tak si z něj udělala omladina tréninkový plac na skatebordy a kola. Vedle je jakási sloupová malá budova s nápisem milicia a ejhle místo kamerového systému mají empair jak na volejbale.

IMG_3554w.jpgIMG_3569w.jpgIMG_3571.jpg

Přejdeme po hrázi a vypravíme se na pěší zónu .Je tu několik bronzových soch a stánky s kdečím k pití a jídlu. Pomalu už nás bolí nožičky. Tak si vyfotíme standardního opilého Rusa visícího z lavičky a jdeme na tramvaj směr byt.

První procházku mám za sebou a jdou mi z toho oči šejdrem.

IMG_3639w.jpgIMG_3611w.jpgIMG_3609w.jpgIMG_3604.jpg

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy