Za Uralem

úterý 25. květen 2010 16:17

Poněkud nečekaně nemohl kolega vyjet na akci a byl jsem osloven  já, zda bych nebyl ochoten odletět na projekt Srednouralskaja. Proč ne!

Vzhledem k tomu, že jsem relativně krátce po operaci oka, tak jsem požádal o čas na konzultaci s ošetřujícím lékařem. Pan primář Janek mi cestu povolil. Okamžitě volám  vedoucímu, že letět mohu. Ihned se začnou vyřizovat veškeré potřebné náležitosti (a není jich do Ruska málo). Navíc dost ošklivě nastydnu a objeví se pooperační komplikace. Ty pan primář Janek zvládne s bravurností a s nachlazením si poradím sám. Nic už krom vyřízení dokumentů nebrání odletu.

Přichází den odletu. Podařilo se, že je ten poslední víkend se mnou má Marcelka.V neděli odjíždí a já čekám na odvoz na letiště.Přijíždí náš firemní řidič a jedem. Na letišti je pro mě připraven pas s vízem. Vyzvednu ho a přejedeme na další terminál. Vezmu zavazadla, rozloučím se s řidičem  a jdu se odbavit. Je ještě docela čas. Zavazadlo je skoro odbavené, ale nastane zádrhel. Vezu měřidla a nějaké drobné díly a tak má kufr nadváhu. Ta však není  problém, jen to,  že chci potvrzení, za jakým účelem šla platba ze služební karty. I to je nakonec vyřízeno. Za hodinu mi začnou odbavovat let. Co s volným časem ? Sehnat pivo a místo, kde si  s ním mohu dát i cigaretu. Pivo koupím v trafice  za rozumnou cenu a jdu ven před letiště k popelníku na cigaretu. Hlavně si nenaběhnout jako loni, když jsem letěl do Pákistánu.Tenkrát jsem čekal odbaven v mezinárodním prostoru dvě hodiny. V jediném kuřáckém místě, kde si mohl člověk vykouřit cigaretu, bylo podmínkou si dát pivo za necelé 200,-. Strašná cena !!!!

Odbavení proběhlo v pohodě a nastupuji na letadlo ČSA. Nemám od kolegů na naše aerolinky zrovna dobré reference! Start v pohodě včetně přistání i servis byl v pořádku. Prostě jsem 4 hodiny v přetopeném letadle přežil. Sice bez spánku, ale jinak to šlo.

V půli cesty nám letušky rozdaly imigrační listy k vyplnění. V ponurém světle byla droboučká písmenka absolutně nečitelná. Navíc jsem zjistil, že i má znalost azbuky je historií a nastoupila neznalost. Nakonec je list přece vyplněn. Vystoupíme z letadla a přijde na řadu pasová kontrola. Uniformovaná soudružka mě hned usměrní , že přistoupit k okénku s úsměvem je blbost. Lustruje můj pas pro mě neuvěřitelným způsobem. Musím stát s hlavou přímo proti ní a žádný úsměv nebo naklonit hlavu. Když usoudí, že na té fotce jsem to opravdu já, začne porovnávat pas s oním imigračním listem. Minuty se vlečou. Nakonec mi podá pas a jdu si pro ,,čemadán.“ Celní kontrola je jen namátková a já jsem ve výběru umístěn nebyl. Před východem na mě čeká náš vedoucí stavby. A jede se na byt. Ubytuji se, přivítám s kolegy. A po krátkém odpočinku  vyrážím s kolegy do práce.

Za světla se rozhlížím. V duchu mi proletí hlavou : ,,Ty vole, kam ses to dostal.´´ Je tu spousta nových staveb, které jsou architektonicky velice pěkně řešené, ale vše je jaksi nedodělané. Na jednom domě je na fasádě provedena Česká vlajka a spolu s ní vlající sovětská. Vedle novostavby čnící k nebi stojí  dosti pošmourné roubené a prkenné dřevěnice. Jízda autem je tu docela adrenalinovým sportem. Vyjíždíme z Jekatěrinburgu na širokou několikaproudovou silnici směrem na Sredneuralskuju. Cestou míjíme další dřevěnice. Některé se rozpadají , jiné jsou velice pěkně opravené. Naše cesta končí na stavbě elektrárny, kam dodáváme parní turbínu. Tak a už se jen soustředit na práci.Pracujeme od 8:00 do 18:00, cesta ze stavby nebo na stavbu nám trvá hodinu. Pak už člověk nemá chuť se jít někam projít a zkoumat místní zvyky. V tomto směru je to podobný režim, jako jsme  měli v Pakistánu na Muridke a Balloki. Jak mi bylo sděleno, tak španělský zákazník nám zakázal pracovat o víkendu , takže budu mít na průzkum Jekatěrinburgu sobotu i neděli. Určitě se chci podívat na Chrám na krvi, který je postaven na místě Ipaťjevova domu, kde dal rudý komisař rozkaz k postřílení carské rodiny z obavy před jejich osvobozením blížícími se československými legiemi. Zatím se ale musím srovnat s časovým posunem a spánkovým deficitem z cesty.

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy