Po 20 letech v ,,Práglu“.

středa 16. prosinec 2009 15:46

     Je to s podivem, ale zjistil jsem při své nedávné návštěvě, která byla bohužel nutností, že jsem v Praze nebyl 20 let. Člověk vidí ve zprávách dopravní komplikace a slyší jaká je v Praze tlačenice. Tak proč bych to měl ještě zhoršovat a proto jsem se našemu hlavnímu městu vyhýbal poctivě 20 let jako čert kříži.

         Před nějakým časem  jsem začal mít problémy se zdravím a tak mě lékařka, i když je sama perfektní, poslala na vyšetření k nejlepším specialistům na diagnostiku do nemocnice na Karlově náměstí v Praze.

         Musím přiznat, že jsem byl dosti nervózní. Řádně jsem nastudoval mapu Prahy,přesně jsem si určil pozice orientačních bodů podle světových stran, nechal si napsat  jakýsi itinerář na hromadnou dopravu od Hlavního nádraží na Karlovo náměstí. Vytiskl jsem si jízdní řády od nás z Horní Břízy přes Plzeň do Prahy a s pocitem perfektní připravenosti jsem vyrazit čelit nástrahám velkoměsta.

          Do Prahy jsem dorazil bez problémů. Na hlavním nádraží jsem našel vstup do metra také bez obtíží,ale krapet jsem byl nesvůj z automatu na jízdenky. I nad ním jsem nakonec zvítězil. Vlezu do metra a jedu s přestupem až do stanice Karlovo náměstí. Vylezu ven a tam park jako kr..a . Je zataženo a vzhledem k tomu, že jsem se motal pod zemí,nevím kde je sever a kde jih. Nemocnice je na jihovýchodním rohu náměstí. No co, stromů je tu dost tak, kouknu na lišejníky a budu vědět, kam se ubírat. Vyrazím do parku a dřív než lišejník jsem našel ten správný roh náměstí i s nemocnicí . Musím podotknout, že při pátrání po lišejníku v centru Prahy jsem musel uznat, že Pražáci jsou vtipálkové. V parku je sochy J.E. Turkyně a jak si tam tak dědula sedí na piedestalu a nějaký vtipálek mu dal do ruky banán , samozřejmě do půlky oloupaný a s ukousnutou špičkou . Neváhám a tahám foťák, který mám sebou kromě chleba se sádlem pro případ ztroskotání v moři velkoměsta.. Cesta do Prahy je pro mě přece jen výlet za hranice všedních dní. V té době  jsem ještě netušil, že jich bude následovat několik v řadě.

   jepurkyne.jpg     

  Po vyšetření a rozkapání očí v nemocnici na Karlově náměstí vyrážím na metro, abych se setkal s internetovým kamarádem a rádcem ohledně fotografování Zdendou. Jediné štěstí, že jeho číslo bylo na mobilu poslední volané. Jo s rozkapaným i zdravým okem jsem totálně v čoudu. Domluvili jsme se na setkání u stanice Invalidovna. Do metra trefím, ale nastává trapný okamžik s nákupem jízdenky. Z automatu na jízdenky vidím jen barevný flek a to, že bych viděl nějaká tlačítka, natož za kolik je které, ani nemluvím  a už vůbec ne o tom, že drobné se staly neřešitelným problémem. Vyndávám po hmatu vše z peněženky a porůznu zastrkávám do kapes. Nechám v ní jen drobné. Nechtěl jsem tam stát s otevřenou dlaní plnou drobných , aby mi tam trapně ještě někdo něco přihodil . Poprosím kolemjdoucí postavu , aby mi vyndala potřebné drobné a koupila správnou jízdenku jízdenku. Paráda. Portmonka mi zůstala  a zřejmě ubyl opravdu jen obnos potřebný na danou jízdenku.tím bych rád dotyčné postavě poděkoval! Vejdu tedy do podzemí a podaří se mi rozluštit velkou ceduli  o určení směru jízdy. Spěšně dorážím na Invalidovnu a vycházím z metra. Má tu být parkoviště a na kterém bude Zdenek čekat. Parkoviště najdu nebo alespoň si myslím že je to ono, ale to je asi tak vše, co vidím. Opět vezmu telefon a volám, načeš se ozve:,, Jestli máš na hlavě klobouk , tak stojím dva metry od tebe."   rahaclanek.bmp

Tak to by bylo ! Jdeme na oběd, který byl  ve vynikající  čínské restauraci a pak se rozloučíme. A už začínám na své zdravě záludně rozkapané oko zase vidět . Jedu metrem na Hlavní nádraží a pak hurá domů.

      Druhá návštěva Prahy pak proběhla bez jakýchkoli mimořádných události. Při třetí mi ujel vlak zpět a tak jsem se dostal na  obhlídku Staroměstského náměstí. S hrůzou jsem zjistil, že mě jediné vidoucí oko neklame. Už i v Praze jsou zpět Rusové. Nejen mé rodné Vary, ale už mají i Prahu. Krámek Bohemia suvenýr  a  v něm snědý prodavač s mizernou češtinou a regály s v nepředstavitelném množství nacpanými matrjoškami a beranicemi s rudou hvězdou ! No prostě hnus, velebnosti!!!! Alespoň, že tam je sklo, které je neutrální a v kterém jsou naši skláři velmi zruční a proslavení.. Znechuceně jdu zpět na Hlavní nádraží a tam mě málem složí cena, kterou mám zaplatit za bagetu. Naštěstí jsem našel ještě jeden pultík , kde stála místo Kč 70,- jen  Kč 39,-.  No jo no, skýva chleba se sádlem už vzala dávno za své!

      Další, v pořadí již  čtvrtá návštěva Prahy je zřejmě i tou poslední.Ne že bych se už nikdy do prayh nevypravil. Určitě se pojedu podívat někdy v létě s Marcelkou na památky. Ale  mé poškozené oko, je už ve stavu , kdy bude možno po jeho zklidnění operovat . Ten den mi ráno ujel vlak z Břízy na Plzeň a tak jedu do Plzně autem . To nechám u nádraží na parkovišti a mažu si to vlakem ku Praze. Odbudu si veškeré procedury včetně drobného zákroku laserem a jsem vypuštěn k domovu. Kurňa, to bych mohl stihnout ještě spoj na Plzeň na Smíchovském nádraží. Honem na metro. Na Smíchovském nádraží chvátám co mi plíce stačí a vida , cedule Cheb tudíž jede na západ! Naskakuji v poslední chvíli do vagónu a jede se ! No jo, jenže nějak divně ! Vždyť to má jet na druhou stranu ! Tak jsem za chvíli na hlavním nádraží. Ono to na Cheb jelo, ale přes Ústí nad Labem a Karlovy Vary. Ten můj vlak už před tím frnknul. Jel jsem jednu stanici v podstatě na černo,naštěstí bez úhony. A tak postávám na hlavním nádraží ,  to je dosti nepříjemné a protože se mi tam ještě nepodařilo najít něco jako čekárnu. Jen jsou tam dvě lavičky, kterých jsem si všiml, ale tam samozřejmě seděli postarší cestující. I když spousta jich tam útrpně stála čekajíce na svůj spoj.Čas jsem si krátil tím, že jsem zalezl do velikého knihkupectví a rochal se tam ve spoustě krásných románů . Musím se přiznat, že jsem tam odtud vycházel o jednu tašku s pěti knihami těžší a o 1500,- Kč lehčí v peněžence. Ale mám alespoň nějaké dárky pod stromeček. Cestou jsem nevydržel a do jedné knížky jsem se pustil, tak holt si jí nadělím sobě. A vida,už mi jede vlak. Zdárně dorazím v podvečer do Plzně. Pak už jen kousek domů.

         Na parkovišti zjišťuji , že mám promáčklé dveře. Ale to si v létě opravím, mělo by to jít vymáčknout zpět. Natočím auto , nechám ho krapek ohřát a vyrážím k domovu.  Pomalu dojedu na křižovatce u Prazdroje jako třetí v řadě na červenou . Stojím a už by měla naskočit zelená . V tom okamžiku prásk. Petelice do auta, že nebýt přikurtovanej, tak jsem překous volant. Vysoukám se ven a řádně nasupen jdu obhlížet škodu. Ale to už zadek mého auta obíhá asijský mužík a volá :,,Dobí pane, nic lobitý, dobí pane dobí nit te netalo, niť lobitý." Okouknu to a nárazník je kousek vmáčklý, tak s ním vytřu trochu přední kapotu jeho žluté škodovky a pak jdu zkusit, jestli mi jde otevírat kufr. Jde ! Má štěstí, pacholek . Houknu na něj, ať kouká zalézt do auta,než si to rozmyslím a místo četníků mu nalupu na hřbet bambus bakšiš. Nasedám do auta, a najdou je něco divně jinak vrtím se a hele musím se začít smát, mě po té ráně krásně povolily bolavá záda. Naštěstí zbytek cesty  už proběhl bez žádných událostí.

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy