Welcome to Islamabad.

pátek 18. září 2009 09:05

   Opět uběhl týden, je tu neděle a máme volný den. V týdnu dorazil dotaz od turistické kanceláře PA EXPORT, zda bychom měli zájem se v neděli zúčastnit jejich zájezdu  do hlavního města Pákistánu Islamabád, neb mají ještě nějaká volná místa. Samozřejmě  já neváhám a hlásím se. Spolu se mnou ještě kolegové Sláva a Honza. Dokonce i náš Fred se nechal slyšet, že by rád jel. A proč by ne. Už máme jeho hlídání natrénováno a i  on sám  se hlásil k vodítku. A navíc se pak nebudeme muset zaobírat spoustou fotek, protože ty s jeho vskoky většinou mažeme, takže jich moc nezbude.

    

Den před výjezdem do Islamabádu slaví jediná příslušnice ženského pohlaví zde narozeniny. Klidně prásknu i kolikáté - 29. Samozřejmě probíhá oslava a druhá skupinka z naší pracovní sestavy, která je ,,neradovýletová", ale zato konzumní, bude trávit neděli v Holiday Inn, kde dotyčné jako dárek zajistili masáže a snad i kadeřníka.  Ráno se odjíždí v 6 hodin, jsou to do Islamabádu čtyři hodiny cesty. Honzíkovi, aby nezaspal, jsem půjčil mobil s nastaveným budíkem . Zbytečně! Raději nešel spát, aby nezaspal. Nebo, že by to vzhledem k oslavě narozenin nestihnul? Nevím a nebudu se pídit. Každopádně zaspal Fred. Tudíž bude spousta fotek.

   Jedou nás celkem 2 auta. V našem je docela slušná sestava.  Tři Češi, jeden Moravan a dva Pražáci. Hodinu a půl jedeme jednotvárnou krajinou placky Panjábu směrem na severozápad. Náhle se před námi objeví stěna hor. Začínáme pomalu stoupat. Pro punjábského řidiče je to dosti stresující, zdá se. Jede do kopce a ještě ke všemu tu jsou zátočiny. Scenérie je neuvěřitelně krásná. Místy jsou svahy zbarvené do krásně červeně. A pro nás je to balzám pro oči vidět po měsíci kopec. Předjíždíme opatrně do kopce se sunoucí krále pakistánských silnic vyzdobené Bedfordy

IMG_1282clanek1.jpg

IMG_1287clanek2.jpg

    Po 20 minutách stoupání vyjíždíme na náhorní plošinu. Před námi se otevírá absolutně jiné krajina , než na kterou jsme z úrodné roviny Panjábu zvyklí. Není zde všudypřítomná zeleň, ale spousty drobných erozí vytvořených kaňonů. Kochám se touto zvláštní krásnou a přitom zřejmě ne příliš hostinou krajinou. Stavíme u dálničního bistra a pumpy. A po chvíli putujeme dál. Za hodinu se před námi otevírá údolí, v němž leží hlavní město Pákistánu. Projíždíme prvním check pointem bez problémů, ale v druhém kontrolním stanovišti naše auta odstavují policisté na stranu.  Chtějí po posádce prvního auta osobní doklady. Bohužel ne všichni je mají. Pak přistupují k našemu a tam, jak zjišťujeme, jsou bez nich naši Pražáci a bodrý Severočech Honza. Jeden z našich Pražáků je nervní a panicky vystresovaný vylézá z auta, kam ho okamžitě navigujeme zpět, druhý hraje mrtvého brouka.  Situaci zachraňují naši řidiči a z prvního auta pakistánští pracovníci ze stavby, kteří jedou s námi. Nějakou dobu je situace vzhledem ke komunikaci v udru absolutně nepřehledná. Po 20 minutách však můžeme pokračovat. Projíždíme nezvykle pěknými cestami až k Faisalově mešitě. Před námi stojí ohromná nádherná moderní stavba mešity, jenž září svou bělostí proti tmavému pozadí hor. Nádhera. Nevycházím z údivu. Někteří jdou dovnitř,  já mám krátké kalhoty, tak se o to ani nepokouším. Procházím se po krásném parku a kochám se úžasnou scenérií a v duchu smekám před jejími tvůrci. Snad pochopíte z fotografií můj úžas.

 Když je naše skupina opět kompletní, vyrážíme pro nás neznámo kam , protože organizátor z PA Export Tour nějak nekomunikuje. Naplánuje výlet a jen sdělí, že se jede tam a tam, ale co je tam vlastně k vidění, moc nesděluje. Takže je to sázka do loterie.  Zatím jsem ovšem spokojen a to navýsost.  Navíc se mi daří spousta fotek bez Fredových vskoků , to je taky super, ale zase to postrádá sportovního ducha .Zvládnu to než tam vletí či nikoliv? Tady si mohu zacílit, vyrovnat fotografovaný objekt a zmačknout spoušť fotoaparátu v klidu a pohodě. Ještě, že se mi postarali o tu trochu vzruchu Pražáci bez pasů!

IMG_1298Aclanek3.jpg

    Dalším cílem naší cesty je pokus o vidění Pakistánského parlamentu či co? Nevím ! Náš vrchní turista nám to neprozradil. No nevadí. Po chvíli se dostáváme na kopec, kde je příjemná vyhlídka na město. Teprve po chvíli zjišťuji, že sem chodí sázet stromy představitelé všech států , kteří poctí Pákistán svou návštěvou. Tím myslím presidenty a předsedy vlád.  Jsou tu vidění stromy , které zasadil Nicolae Caucescu , Francois Mitterand , Josip Broz Tito, Helmut Kohl, a za nás ještě z dob Československa Marián Čalfa. Je to zvláštní pocit vidět ty stromy , které jsou už některé řádně veliké a u nich mramorové desky s nápisy o druhu stromu a  osobě, jenž ho vysadila  a datum.

IMG_1352clanek5.jpgIMG_1347clanek4.jpgIMG_1353clanek6.jpg

Na parkovišti  zjišťujeme, že tam stojí jen jedno auto. Náš vedoucí zájezdu Jarda nic nikomu neřekne a jde po schodech dolů pod zahrady. Čekání se protahuje a nic se neděje. Nakonec nastupuje technika a voláme Jardovi.: ,,Co se děje, kde je auto?" Odpověď zní : ,, Nic se neděje, Chalil jel odvézt jednoho z Pákistánců domů , protože má v Islamabádu rodinu.´´ Nastupujeme do auta a sjíždíme dolů pod zahrady za ním. Vystupujeme a čekáme ve stráni pod stromy na příjezd druhého vozu. Vůbec netušíme, že se za hodinu kousek od tohoto místa budeme procházet v neuvěřitelném areálu. Za chvíli vidíme přijíždět Chalila. Nastupujeme a vyrážíme opět pro nás neznámo kam a  po pár minutách se ocitáme u areálu s muzeem.

  Jdeme  dovnitř. Někdo do muzea ,jiní do krámků se suvenýry pakistánských řemesel a  do klenotnictví s kameny, jimiž je proslaveno zejména horké území údolí Svát. Prohlížím si zboží a nakonec kupuji své Marcelce nádherný prsten s kameny  a dcerunce 2 náramky

IMG_1361clanek7.jpg

      K nelibosti vedoucího zájezdu Jardy se dožadujeme zavezení do nějakého mezinárodního hotelu na oběd. Vzhledem k našim zkušenostem s Ramadánem je nám jasné, že jinde to bude buď absolutně marné nebo to bude průšvih s hrozným prodlením. Vyslechneme si spoustu rejpání od Jarouška,zejména já , Slávek a Honza ohledně toho, zda jsme už náhodou něco nezhubli. Jestli už z nás náhodou neodpadávají kusy masa nebo co a podobné rádoby vtipné nesmysly.Jsme zastánci toho, že je třeba udržovat naše vytvarovaná těla neb kulatá je také tvar. Nehledě na to, že jsme buď těsní docenti , nebo lehcí přescenti a tím pádem na chození musíme vynaložit určité množství energie, které je třeba doplňovat.

 I přes naše upozornění,  že kromě mezinárodních hotelů to čpí průšvihem ( oběd tam přijde na 600 PKR i s pitím) je pověřen Chalil, aby nás někam na jídlo dopravil. Průšvih ! Stojíme před motelem. I nu což, Jaroušku nedal jsi na naše rady, uvidíš! A viděl!  Nejprve nastává problém s pitím. Vodu nám přinesou , až na třetí pokus (cca 25 minut) Cokoli jiného jako třeba Cola neklapne. Pak nastane fáze objednávek jídel. Ta proběhne relativně v pohodě. Po dlouhé době čekání nastává fáze servírování polévek já jsem asi tak uprostřed procesu jejich roznášky a  mám již dojedeno, když nesou polévku, kterou si objednal Honza a jeden další! Bohužel Honza zaváhal a   už se jí cpe Václav. Po dalších 20 minutách  se dočká i Jeník! Jsme tu už 2 hodiny! Po 2,5 hodinách dorazí něco jako jídlonoš za Pavlem s tím, že skopové, které si objednal, není! Smůla. Vybere si místo něj kuřecí! U vedlejšího stolu to nedá Rudovi a ptá se Pavla: ,,Co jsi měl objednáno ?" Pavel mu to prozradí a on s hrůzou konstatuje:,, Ty brďo, to já mám taky ." A už se šine do kuchyně zjistit,jestli pro něj jídlo mají či ne! Samozřejmě nebylo ani pro něj, ale servis je v absolutním klidu,takže skončí taky u kuřete.  Pozor , začínají nosit jídla . Nebo spíše prázdné talíře. Pak po dalších 20 minutách následují příbory. Vedoucí Jaroušek už jen pouští z očí blesky a je jasné, že je naštvaný na mě , Slávu a Honzu. Protože to byl náš nápad se jít někam najíst. To že se toho chytli i ostatní a dali nám za pravdu, je vedlejší! Sedíme tu už tři hodiny. Po chvíli přináší první jídlo . Udiveně hledíme na talíř s jídlem přetažený fólií. Postupně se dostavují další jídla pro ostatní, sice se značným časovým odstupem, ale alespoň se něco děje. S každým talířem, který se objeví mezi dveřmi, nastane pozdvižení u nás hladových. Že by už pro mě? A co to vlastně je ? Že by pro mě? Zase prd! Honza dostává baštu . Jakési kuřecí a za chvíli doráží i další miska. Jídlonoš je jaksi zmaten, protože sám zřejmě neví, co to je . Pojmenovává to jaksi. Nikdo nic takového jména nemá. Já sděluji název svého jídla a tu  najednou se mu rozsvítí a jo, to je ono, přesně tak se to jmenuje. A šup, už to mám před sebou. Udiveně koukám na původně objednané sečuánské kuře. I nu co, šup a už baštím. Během chvilky náš vystresovaný Pražák bez pasu dostává kuře místo skopového, které není. Začne jíst a během chvilky také končí, protože od kloubů stehna ještě teče krev. Slupne pět hranolků ,co dostal jako přílohu a je rá , že je rád. Nakonec se dočkáme všichni. Jarda už má dojedeno a čeká na objednaný ledový čaj. Dočkal se! Je mu přinesena opět do folie zabalené konvička a šálek. Pracně rozbalí konvičku a nalije si horký ledový čaj. Rezignovaně hledí na kouřící čaj v šálku a požádá obsluhu o účtenku. Anglicky se to řekne bill please. Obsluha odpoví, že pivo vážně nemá! Jen vytřeštím oči stejně jako Jarda.  Už se ničemu nedivíme. Ve finále se však Jarda lístku dočká a platí za všechny. Pak to vydělíme počtem lidí a Jardovi to zaplatíme. Nastal ještě okamžik doznění zážitku, protože po něm chtěli, aby přidal spropitné i přesto, že jeden z nás oběd nesnědl, protože maso bylo syrové. Takže jsme si užili pákistánský restaurační folklór.

 Jedeme dál a zase nevíme kam, ale to nevadí. Po chvíli projíždíme kolem místa, které už známe a trochu vyjeveně koukáme, když projíždíme kolem místa, kde jsme předtím čekali na druhé auto a jen o kousek dál se před námi objeví vrata do jakéhosi areálu. Je to monument Pákistán. Vstupujeme. Před námi se zjevuje krásná stavba s ještě krásnějšími scenériemi pohledu na město a hory v jeho pozadí. Pákistánci jsou hrdí na svou zemi , na svou samostatnost získanou v roce1947 odtržením od Indie. Všeobecně je Pákistán zemí, kde si nikdo neláme hlavu s odpadky, opravou budov, ekologií či hygienou. Co  jim však nelze upřít, je stav a vybudování čehokoliv reprezentačního vztahujícího se k jejich zemi a víře.  Pominu mizernou produktivitu práce Pákistánců a ještě mizernější obsluhu v restauracích a  stojím tu s pusou dokořán. Kombinace leštěného mramoru s krásnou parkovou úpravou je  neuvěřitelná. A ty scenérie, které jsou k vidění z teras jsou fascinující.

IMG_1402clanek8.jpg

IMG_1417aclanek9.jpg

IMG_1425clanek10.jpg

IMG_1427clanek11.jpg

IMG_1431clanek12.jpg

IMG_1434clanek13.jpg

Dokonce vidím i Faisalovu mešitu, která září svou bělostí na úpatí hor a pakistánské velkoměsto nezahalené do oblaků hustého smogu , s moderními budovami a spoustou zeleně. Fotím snad na každém metru a nevycházím z údivu. Hned se mi mihne hlavou ,že pokud budu chtít o tomhle volném dni, kdy se povedl výlet do hlavního města napsat, tak nejspíš nenajdu slova, která by vystihla pocity, které z MONUMENTU PAKISTÁN mám. Taky když tam tak zírám na tu krásu, začínám pomaličku závidět , jejich vlastenectví , jejich sebeúctu jako národa a absolutně je mi jedno, jak mají mizernou obsluhu v restauraci. Doufám , že jsem viděl nový Pákistán tak, jak jednou bude vypadat. Je to ale zřejmě nepravděpodobné vzhledem k množství obyvatel ( dvě stě milionů), jejich životním podmínkám a zvykům.

 Přesto , že tento článek dopisuji už doma a musím velice přemýšlet, co a jak napsat, neb jsem 13.9. přistál odpoledne v Praze po 20 hodinách na cestě, vzpomínky na Monument Pákistán jsou tak silné , že zastiňují zbytek dotyčného dne. Pro připomínku tu zobu datle, které jsem si přivezl a ve vedlejším okně mám fotky.

Tak zkusím pokračovat dál tam, kde jsem přestal.

 Po návštěvě monumentu jedeme nabrat našeho pakistánského kolegu, který je u své rodiny. Vyrážíme a během chvíle jsme v nové čtvrti rodinných domů, která je velice pěkná. Kolem okraje čtvrti jsou výběhy s antilopami, jeleny , ohromné voliéry s pávy a nakonec i ohromná klec s velikánským lvem.. Co mě velice zaráží, je fakt , že kolem každého domu je zeď, za kterou je to povětšinou samý leštěný mramor a venku za zdí klasický pakistánský nepořádek. Pomalu vyjíždíme směrem k našemu pakistánskému domovu na stavbě Muridke. První skupina se západem slunce zastaví, protože mají v autě Pákistánce a ti se potřebují po celodenním ramadánovém půstu najíst. Náš řidič měl oběd, tak se s ním domlouváme a samozřejmě za přispění několika set rupií jedeme přímo bez zastávek až na náš Camp . 

Miroslav Holeček

MandragoraA kterej je Fred?17:0623.9.2009 17:06:06
HolečekFrom Fred06:0321.9.2009 6:03:12
Fred / Strazce kempu /Nocni Lahore Jizda v protismeru20:4920.9.2009 20:49:52
Jendaúžas a obdiv15:2220.9.2009 15:22:10
Slavista z campu MuridkeJa ti dam vystresleho Pražáka, plantážníku..... :-)04:4220.9.2009 4:42:37
Milušepoutavé počtení, nepostrádá humor18:0919.9.2009 18:09:12
Fred / Strazce kempu /Ap kesa he12:5519.9.2009 12:55:11
honzahonza bez pasu12:3919.9.2009 12:39:36
Naďahezky jsem11:4618.9.2009 11:46:24

Počet příspěvků: 9, poslední 23.9.2009 17:06:06 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Miroslav Holeček

Miroslav Holeček

O lecčem

Kdo jsem ? já jsem já!A jaký jsem ? To musí posoudit druzí

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Anton Myrer - Poslední kabriolet
  • Vlastimil Vondruška - Sběratelé ostatků
  • Leon Uris - Exodus

Co právě poslouchám

  • Český rozhlas II Praha

Oblíbené blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.